Č E S K Á O B E C S O K O L S K Á

---

Historie Sokola.

    Sokol vznikl 16.2.1862 založením první sokolské jednoty, která nesla název Tělocvičná jednota pražská. Založení Sokola se účastnili významní představitelé demokratické části české měšťanské společnosti, nevětší zásluhy se však přisuzují Dr. Miroslavovi Tyršovi a Jindřichu Fügnerovi, který také byl zvolen prvním starostou (Miroslav Tyrš prvním náčelníkem). Od počátku byl zaváděn do dění spolku pevný řád,což se týkalo uspořádání tělocvičny, cvičebního rozvrhu, rozdělení družstev, řádu cvičitelského sboru, řádu manipulace se spolkovými písemnostmi, jednacího řádu atd.
    Po vzoru pražské jednoty se rychle rozrůstal počet jednot v celých Čechách. Český národ pocítil v Sokolu oporu ve svém národně-osvobozeneckém úsilí. Velký význam
v rozvoji sokolství měla Tyršova programová stať "Náš úkol, směr a cíl", kterou autor publikoval v časopise SOKOL v r. 1871. Její myšlenky mají v hlavních rysech pro Sokol platnost dodnes.
    I Sokol ovšem postihl od počátku sedmdesátých let přechodný útlum v důsledku určité malátnosti celé společnosti, způsobené vnitropolitickým vývojem. Teprve sjezd sokolských jednot v červnu 1882, spojený s 1. sletem sokolstva na Střeleckém ostrově znamenal překonání vnitřní krize a opětné zpevňování organizace. Vznikají první župy a
v r. 1889 i Česká obec Sokolská. V r. 1896 potom též Svaz českoslovanského Sokolstva. Od té doby se stal vzestup sokolského hnutí již nezadržitelný. Určitými programovými předěly byly t.zv. valné sjezdy (kterých se v historii Sokola zatím uskutečnilo
v nepravidelných intervalech celkem 8) a také všesokolské slety, které se postupně konaly v letech 1882, 1891, 1895, 1901, 1907, 1912, 1920, 1926, 1932, 1938, 1948 a konečně po více než 40letém přerušení v r. 1994.
    Sokolové byli oporou boje za národní a státní samostatnost v obou světových válkách. Jejich oběti nelze spočítat. V l. světové válce hráli nezastupitelnou úlohu v legiích, bojujících v Rusku i Itálii. Při vzniku republiky v r. 1918 převzali odpovědnost za organizaci občanského pořádku a kázně v době, kdy dosud neexistovala policie samostatné republiky. Ve 2. světové válce byli sokolové zatýkáni hned v prvých dnech okupace. Přesto se významně podíleli na vnitřním odboji. Nejznámější odbojovou skupinou byla organizace nazvaná "Jindra". Významná byla i účast sokolů v zahraničním odboji - mezi letci ve Velké Británii i v naší jednotce, bojující v řadách armády bývalého Sovětského svazu.
    Morální a společenská autorita Sokola získaná protifašistickým odbojem i výrazným protifašistickým odporem v době před okupací národa způsobila v tříletém poválečném období největší rozmach sokolstva v celé jeho historii, který vyvrcholil nevídanou mnohasettisícovou účastí na XI. všesokolském sletu, uskutečněném v r.1948. Také zde působila jistě předzvěst neblahých let totalitního režimu, kterému se svobodymilovní sokolové neskrývaně stavěli na odpor. Vítězství tohoto režimu potom způsobilo potlačení a praktické rozehnání organizace po více než 40 let.
    Jen velmi pomalu sevšak tehdejším vládcům národa dařilo potlačit sokolské vědomí
v myslích a srdcích lidí. Sokolství zde přežívalo ještě nejméně 20 let všude, kde se podařilo udržet alespoň základní všestranné cvičení, byt' pod jiným označením (nejprve ZTV, později ZRTV). Proto se ještě v r. 1968 při částečném vnitropolitickém uvolnění podařil pokus o obnovu Sokola sjezdem na Slovanském ostrově. Tento pokus však díky známému vnějšímu zásahu a nástupem doby t.zv. normalizace ztroskotal.
    Po r.1989 se pamětníci slavných dob Sokola pokusili znovu organizaci, tentokrát úspěšně, obnovit. 7.1.1990 se konal ve veletržním paláci ustavující sjezd. Další sjezdy pak následovaly v r. 1991, 1993,1995 a 1998.
    V roce 1994 se uskutečnil XII. všesokolský slet, první po téměř 50tileté odmlce. Jeho nadšené přijetí dávalo naději rychlejší obnovy sokolského života i vědomí o existenci obnovené organizace v myslích občanů národa. Ovšem starosti se splácením sletového dluhu, vzniklého především malou zkušeností organisátorů, tyto naděje značně utlumily.
    Další slet se má uskutečnit v roce 2000 v rámci Národních dnů kultury a sportu.
V současné době již začaly intenzivní přípravy.
    Současný Sokol převzal jako dědictví minulých let mnohem více sportovních oddílů vyšších výkonnostních tříd než měl v minulosti. Této skutečnosti se zatím těžko přizpůsobuje. K ošetření tohoto stavu zřídil dříve neexistující odbor sportu, který zabezpečuje metodické i jiné potřeby odvětví. V jeho řadách se proto objevuje i více vynikajících sportovců než tomu bylo dříve.
    Dřívější historie zaznamenávala úspěchy především sokolských gymnastů (Hudec, Gajdoš, družstvo žen na olympiádě v r. 1948).
    Sokol obnovuje i tradice podniků, směřujících ke zdokonalování tělocvičné a sportovní činnosti (různá školení, cvičitelské srazy, semináře o nových formách tělocviku a další), ale i kulturně-společenských činností. Významnou úlohu v to hraje obnovená Ústřední škola ČOS, ale i župní náčelnictva a vzdělavatelské sbory v celé republice.
    Po celou dobu totality uchovávali sokolské tradice i sokolské ideje především zahraniční sokolové. Ti se sdružili po obnovení Sokola v domovské zemi do Světového svazu sokolstva. Ten sice žije zcela nezávisle na ČOS, ale s ČOS udržuje velmi těsné kontakty jak na úrovni vedení, tak na úrovni náčelnictva a ostatních sborů ČOS, ale i na úrovni členské (účast našich cvičenců na každoročních sletech některé ze zahraničních žup).
    Sokolu se sice podařiloorganizačně "postavit na nohy", cestu k uplatnění sokolských idejí, morálních zásad i sokolského vědomí v myslích svých členů v současnosti však stále ještě hledá.